Vyklízení bytu je samo o sobě poměrně náročným životním úkolem. Ať už řešíte pozůstalost, připravujete nemovitost k prodeji, nebo provádíte kompletní rekonstrukci, čeká vás spousta práce. Pokud se ale daný byt nachází v domě bez výtahu, stává se z běžného vyklízení úplně jiná disciplína. Na papíře se může zdát, že jde jen o pár pater navíc a trochu více kroků. V praxi ale právě tyto „detaily“ nekompromisně rozhodují o tom, jestli bude hotovo za několik hodin, nebo se práce bolestivě protáhne na několik dní plných vyčerpání.
Pojďme si nejprve rozebrat samotnou mechaniku práce. V bytě, který disponuje prostorným výtahem, se většina práce odehrává v relativně rychlých a efektivních cyklech. Naložíte věci na rudl nebo do krabic, dojdete pár metrů k výtahu, sjedete dolů, odnesete náklad do auta a vracíte se zpět. Fyzická zátěž je rozložena a časové ztráty jsou minimální.
Bez výtahu se celé vyklízení radikálně zpomaluje a mění svůj charakter. Každá cesta ven znamená překonat desítky schodů s břemenem v rukou a následně ty samé schody vyšlapat zpět nahoru (byť už bez zátěže).
To má fatální dopad nejen na časový harmonogram vyklízení, ale především na lidskou energii. Práce, která by v přízemním bytě probíhala v plynulém tempu, začne nevyhnutelně drhnout. Čím výš se byt nachází, tím propastnější je rozdíl. U bytu bez výtahu se čas neztrácí jedním velkým zdržením na začátku, ale postupně. Každá cesta dolů a zpět nahoru bere drahocenné minuty, které se na konci dne sčítají do hodin.
Překážek, se kterými se musíte při snášení věcí po schodech popasovat, je celá řada. Zde jsou ty nejzásadnější faktory, které ovlivňují náročnost celého procesu.
Rozdíl mezi prvním a pátým patrem je naprosto zásadní. U menších předmětů a lehkých krabic to v prvních fázích možná není tak znatelné, i když se nachodíte. Ale v momentě, kdy dojde na těžký masivní nábytek, staré domácí spotřebiče nebo plné pytle se sutí, se každé patro a každý schod doslova násobí.
Starší cihlové domy i mnohé paneláky mají schodiště, která zkrátka nebyla projektována na manipulaci s objemným moderním nábytkem. Úzké průchody, nízké stropy, ostré zatáčky a prostorově velmi omezená mezipatra komplikují každý váš pohyb.
Rozložité rohové sedačky z jednoho kusu, starožitné dubové skříně, těžké retro lednice, pračky nebo obří manželské matrace – to je noční můra každého, kdo vyklízí byt. Tyto věci se většinou nedají jen tak vzít do rukou.

Kvůli omezenému prostoru na schodišti je často nezbytné je přímo v bytě rozebrat, zajistit jejich otevírací části proti pohybu (aby vás dvířka neudeřila během nesení) a vynášet je ve třech nebo dokonce čtyřech lidech za pomoci speciálních technik.
Dostat věci ze dveří domu na ulici je jen polovina úspěchu. Dalším kritickým faktorem je parkování. Pokud žijete v rušném městě a není možné zaparkovat dodávku nebo kontejner přímo před vchodovými dveřmi, každá cesta se neúměrně prodlužuje.
Bez pečlivého plánování se vyklízení mění v chaos. Jak tedy postupovat?
Největší časové prostoje paradoxně nevznikají samotným nošením, ale zdlouhavým rozhodováním. Pokud se u každé krabice nebo hrníčku zastavíte až ve chvíli, kdy ho máte odnést, a začnete vzpomínat a přemýšlet, co s ním bude dál, tempo klesne k bodu mrazu. Musíte mít jasno předem. Vytvořte si systém zón nebo barevných štítků:
Snažit se pronést starou, obrovskou šatní skříň vcelku úzkým schodištěm je zbytečný hazard. Skříně kompletně vyprázdněte, sundejte z nich dveře, vyjměte police a pokud možno je rozeberte na jednotlivé desky. Ze sto kilového monstra rázem vytvoříte několik lehce přenositelných částí.
Spotřebiče, jako jsou lednice nebo mrazáky, musíte předem odmrazit a odpojit. U praček nezapomeňte vypustit zbytkovou vodu z filtru a hadic – rozhodně nechcete, aby se vám na schodech vylila špinavá voda přímo pod nohy.

Před samotným dnem D si zajistěte co nejlepší parkovací místo. Pokud víte, že je ve vaší ulici s parkováním problém, pokuste se místo zablokovat vlastním osobním vozem nebo se domluvte se sousedy. Každý ušetřený metr k autu má cenu zlata.
A když už jsme u těch sousedů – vyklízení bez výtahu znamená velmi intenzivní pohyb na schodišti, blokování průchodů a bohužel i určitou míru hluku a prachu ve společných prostorách. Je slušností a dobrou praxí vyvěsit na nástěnku v domě omluvu a upozornění na probíhající práce. Předejdete tak zbytečným konfliktům.
U bytu bez výtahu nerozhoduje o úspěchu jen počet odhodlaných pomocníků, ale především to, s čím pracujete. Správně zvolené vybavení dokáže práci neuvěřitelně zrychlit, zpřehlednit a hlavně udělat mnohem bezpečnější pro všechny zúčastněné.

Častou chybou při vyklízení svépomocí je přesvědčení, že jakmile jsou věci před domem, je vyhráno. Opak je pravdou. Starý nábytek, elektrospotřebiče, koberce a suť nemůžete jen tak odložit k běžným popelnicím na směsný odpad. Hrozí za to vysoké pokuty od města a spravedlivý hněv spoluobčanů.
Veškerý objemný odpad je nutné řádně zlikvidovat. To znamená buď objednat velkoobjemový kontejner a vyřídit si zábor veřejného prostranství na úřadě (což stojí peníze a čas), nebo věci postupně odvážet na specializované sběrné dvory. Zde ale narážíte na limity – musíte mít k dispozici vhodnou dodávku, věci musíte ve dvoře sami roztřídit podle materiálů a navíc zde často platí množstevní limity na trvalé bydliště.
Vyklízení bez výtahu se dá zvládnout svépomocí, pokud splňuje tři podmínky: jedná se o menší objem věcí, byt se nachází maximálně v prvním patře a vy máte k dispozici spoustu času i silných přátel.
Jakmile se ale sejde více komplikací – nacházíte se ve třetím a vyšším patře, byt je plný těžkého starožitného nábytku, hromadí se v něm velký objem směsného odpadu nebo vás tlačí neúprosný termín předání nemovitosti – začíná být profesionální řešení nejen elegantnější, ale často i finančně efektivnější volbou.
S profesionály získáte to nejcennější: jistotu, že vyklízení se neprotáhne z jednoho víkendu na měsíc, že nezničíte zdraví sobě ani svým blízkým a že celá akce proběhne diskrétně, plynule a přesně podle domluveného termínu.
Postaráme se o kompletní proces od A do Z, aniž byste museli hnout prstem: